Historie plemene

V roce 1963 projevila první výraznější zájem o bengálskou kočku chovatelka ze Spojených států amerických Jean Millová. Ta zkřížila domácího černého krátkosrstého kocoura s asijskou leopardí kočkou, která byla již sama o sobě nazývána bengálskou, jak lze usuzovat z latinského názvu felix bengalensis.

Roku 1981 obnovil chovatelský program profesor Kalifornské univerzity J. Centerwall a výsledkem byl především fakt, že bylo plemeno přijato k registraci jako experimentální, a to v roce 1983. Americká organizace TICA tuto kočku uznala jako první a bylo to opravdu teprve nedávno. Plemeno bengálská kočka má sice letité předky, přesto však je mezi chovateli stále tak trochu novinkou.

Bengálská kočka domácí, kterou v současnosti již uznává nejen americká organizace chovatelů, ale také evropská FIFe, musí být nejméně ze čtvrté generace křížení. Dnes je ve Spojených státech registrováno asi 10 tisíc jedinců, kteří jsou velmi vysoce oceňování především pro svůj exotický vzhled.

Česká republika měla tu čest spatřit nádhernou pravou bengálskou kočku kolem roku 1994, ovšem i u nás se dosud jedná o velmi exotická zvířata. FIFe uznala tuto divoce vyhlížející kočičí krásku oficiálně až nedávno, v roce 1999.

Stavba těla, popis

Plemeno bengálská kočka domácí je velmi podobné divoké verzi. Kočka je krátkosrstá a má kresbu, která je velmi exotická. Tělo je celkově dobře stavěné s výraznými kostmi a silnými svaly. Hlava by měla připomínat co nejvíce asijské leopardí kočky, které jsou hlavními předky. Oči mají oválný tvar, případně připomínají mandli, jsou velké, ale ne vystouplé. Jejich posazení je daleké, barva by měla být od modré, přes žlutou aqua, žlutozelenou, až po jantarovou.

Tlama je velká a široká, s velkými a nápadnými hmatovými chlupy. Uši dosahují střední velikosti, mohou být ale i menší, mají zaoblené špičky. Takzvané rysí štětičky jsou na nich nežádoucí. Končetiny bengálské kočky mají střední délku a jsou velice silné a pružné, s velkými a kulatými tlapkami.

Ocas lze považovat také za dobře vyvinutý, sbíhá do zakulacené špičky. Srst připomíná pravý kožich s hustými chlupy, dosahuje až plyšové konzistence.

Váha dospělého kocoura může být až 10 kilogramů, kočky jsou menší a dosahují nižší hmotnosti.

Zbarvení

Bengálská kočka je chována v mnoha barevných variantách, za ty základní lze považovat:

• Žlutavá
• Žlutohnědá
• Zlatavá
• Oranžová

Barevné skvrny můžou být uspořádány horizontálně nebo nepravidelně. Na břichu se musí nacházet výrazné tečky. Typickým barevným znakem plemene jsou také rosety, tedy skvrny ve tvaru tmavého kruhu. K divokému vzezření přispívá rovněž bílá barva břišní partie, nebo mascara marking  v obličeji.

Charakteristické vlastnosti

Bengálské kočky jsou velice zvědavé a milují vodu, ve které se tu a tam dokonce snaží něco ulovit. Úspěšnost je však mizivá. Není sporu o tom, že tato kočka si zachovává i své další divoké pudy, například velmi ráda šplhá. Říká se o ní, že je „upovídaná“, což znamená, že se často hlasově projevuje.

Bengálská se pohybuje velice temperamentně a aktivně, nesnáší nečinnost. Silný mateřský pud ji doslova předurčuje pro dokonalou výchovu svých potomků, ale také k respektu k lidským dětem. Tohle divoce vyhlížející plemeno není zdaleka tak divoké, jen to chce správnou výchovu. Některé lovecké pudy se totiž stále dosti výrazně projevují a nejlepší zábavou těchto koček je tak lov a hra na lovení. Rozhodně není nejvhodnější chovat společně s tímto plemenem malé hlodavce či jiná menší zvířata, mohla by se stát obětí loveckého instinktu bengálské. Jinak ale velice dobře snáší zvířecí kamarády vlastního druhu a stejné velikosti, a to platí i pro psy.

Březost, koťata

• Délka říje: 7-14 dní
• Délka březosti: cca 63 dní
• Počet koťat: 3-6

Výchova, péče

Bengálské kočky jsou vhodné pouze pro zkušené chovatele a především vyžadují dostatek prostoru a tréninku. To znamená, že jim musíte pořídit větší škrabadla a šplhací stromy či jiné pomůcky na šplhání. S dobrou péčí vychováte krásnou, silnou a živelnou kočku, která je ovšem také vstřícná ke svému pánu a člověku.

Péče o srst není přehnaně náročná, bude vám stačit použití kartáče i jednou za 14 dní. Výhodou je, že tuto kočku můžete bez obav okoupat, snad jen bez dráždivých mycích přípravků. Čistá voda postačí.

Tipy, zajímavosti

• Namísto běžných kočičích zvuků, jako je mňoukání či předení, se projevuje bengálská spíše jakými vyštěknutím.